Na podruhé už to vyšlo

První syn se mi narodil v roce 2007 císařským řezem pro polohu koncem pánevním. Tenkrát jsem toho o kojení moc nevěděla, brala jsem to jako samozřejmost a vůbec mě nenapadlo, že bych mohla mít s kojením nějaké problémy. Po císaři mi přinesli synka po více než deseti hodinách. Přikládali mi ho vleže na prsa, samozřejmě se vůbec nepřisál a řval jako pominutý. Sestřička ho odnesla s tím, že to nevadí a zkusíme to za pár hodin znovu. Byla jsem velmi zaskočená pooperačními bolestmi, tak jsem v tu chvíli kojení moc neřešila. Až po dalších dvou dnech, kdy se malý vůbec nepřisál a neustále řval, jen se k prsu přiblížil, začala jsem být už nervózní. Nikdy nezapomenu na větu, kterou pronesla jedna starší sestřička: „Některé děti mají prostě k prsu odpor“. Hodně jsem v porodnici brečela a byla psychicky na dně. Sestřičky už nevěděli co s námi. Nakonec nás pustili po osmi dnech jen díky tomu, že jsem ho krmila odsátým mlékem stříkačkou. Ani doma se nám kojení nedařilo, tak jsem ho krmila odsátým mlékem dalších šest měsíců. Bylo to velice časově náročné a po prvních dvou měsících jsem stejně musela dokrmovat Nutrilonem, protože odsáté mlíčko už nestačilo. Dnes už vím, že kdybych měla více trpělivosti, možná bychom se rozkojili.
V roce 2010 se mi narodil další syn. Tentokrát jsem měla o kojení nastudované všechno možné a byla jsem rozhodnutá, že to prostě musím zvládnout. Rodila jsem přirozeně, a i když porod trval 24 hodin a byl velmi náročný, byla jsem po porodu plná energie a neskonale šťastná. Malý se hned po porodu krásně přisál. V tu chvíli jsem věřila, že nám kojení půjde.
Z porodnice nás pustili čtvrtý den, když malý přibral. Pak jsme ještě jeli na kontrolu k naší dětské doktorce, která nás pozvala za týden na převážení. Ten týden jsem byla naprosto v klidu, věřila jsem, že malý přibírá. Byl dost spavý díky žloutence a já kojila po třech hodinách. Kojení nám trvalo i hodinu, ale to jsem považovala zpočátku za normální.
Po týdnu u doktorky jsem zažila šok, malý vážil méně než při propuštění z porodnice. Doktorka mi doporučila dokrmovat Nutrilonem. Celou cestu domů jsem brečela, ale Nutrilon jsem si nekoupila. Začala jsem kojit po dvou hodinách a večer dokrmovat mlékem, které jsem odsála během dne. Nechtěla jsem to vzdát tak snadno. Malý pil i hodinu, takže jsem pořád kojila a kojila. Starší syn je naštěstí hodný, tak to s námi vydržel. Při kojení jsem si s ním prohlížela knížky nebo dívala na pohádky. Moje sestra mi jednou týdně přijela pomoct s úklidem. Po dalším týdnu malý konečně přibral. Po téměř měsíci jsme se konečně dostali zpátky na porodní váhu. Byla jsem pyšná, že jsme to zvládli bez příkrmu umělým mlékem. Po měsíci začal synek konečně pít kratší dobu a začal krásně přibírat. Ve čtyřech měsících měl už 7kg (porodní váha byla 3,2kg) a byl schopný napít se za osm minut. Dnes je mu už téměř pět měsíců a kojení si nemůžu vynachválit.
Chtěla bych vzkázat všem maminkám ať to nevzdávají a mají s miminkem trpělivost. Kojení rozhodně není samozřejmost.

Přidat komentář

Obnovit
Bezpečnostní kód

Fotogalerie

Databáze
otázek a odpovědí
Vstoupit