Bojkot kojení a laktační krize
Dobrý den,pani Jirinko, Předně prijměte můj velký dík a obdiv za to,ze vedete tak úžasné webové stránky, plné cenných rad a informaci. Vaše odpovědi na dotazy zoufalých maminek jsou plné pochopeni a hlavně jsou skutečně "na míru", takže je vidět, že každému z dotazů se poctivě a individuálně venujete. Byla jsem s vámi v kontaktu již pred třemi lety,kdy jsem "zápasila" s dcerou,ktera sice chtěla být u prsa,kojeni neodmítla,ale neměla chuť efektivně sát...kojila jsem nakonec 15 měsíců a skončila jsem z důvodu nemoci. Dcera nikdy nepoznala lahev ani umělé mléko, i když hlavně pro,ze o to neměla sebemenší zájem. Ostatně o jídlo nemá zájem do dnešního dne. :-) Neměla ani dudlík, za to si rok a půl intenzivně cucala paleček. Měla jsem velky problém otěhotnět, takže ve druhé dítě jsem ani nedoufala. Ale stal zázrak, spontánně jsem otěhotněla a před dvěma měsíci se mi narodil syn. Po celou dobu těhotenství jsem si přála,aby dítě bylo zdravé a také žravé. Přání se mi splnilo,chlapecek se hned po porodu krásné přisál a na rozdíl od dcery,ktera prso jen tak dudlala, mel silnou potřebu sát.Laktace se tak rozběhla rychle a snadno a i když jsem bojovala s klasickými problémy,jako hodně nalitá prsa a bolestivé bradavky,tak prvních 6 týdnu bylo úžasné pohodové kojení. Musím bohužel priznat,ze syn dostal hned po návratu z porodnice dudlík,protoze jsem se potřebovala venovat dceři,ktera byla nemocná.Nezdálo se,ze by to byl problém, syn pravidelně bastil,mezi kojením spokojené usinal s dudlíkem. Za prvních 6 týdnu přibral 1800g, což jsem vzhledem k trapeni s dcerou, považovala za skvělé. Pak se vsak kojení začalo pozvolna kazit, prsa uz nebyla tak nalitá a plná mléka, syn se začal vztekat, odtrhavat,byl nelidny, kojení se začalo zkracovat...jakmile došlo mlicko,ktere samo teklo do pusinky,tak se začal vztekat a byl konec kojení. Během dalších tří týdnů situace vyústila v totální bojkot kojeni. Učinila jsem všechna možná opatření, kojení v klidu a tichu, co nejčastěji prikladat,v polospanku, střídat prsa, měnit polohy, vypila jsem hektolitry čaje a vývaru, bastila homeopatika,vyhledala laktační poradkyně,ale situace se stale zhorsovala a mléka bylo stále méně a méně. Snazila jsem se prsa stimulovat odstrikanim,ale to se mi teď ani dříve s dcerou nedařilo. Po 15ti minutách jsem po kapkách získala 20ml. Syn začal méně přibírat,posledni, tj. 9tyden šel dokonce s váhou dolů a byl viditelně nešťastný, plakal a já s ním. Situace vygradovala poslední dny, kdy syn plakal už jen při pokusu jej k prsu přiložit. Kdyz se po dlouhem přemlouvání a opakovaných pokusech konečně přisal,tak sal minutu nebo dvě a odtahl se s pláčem. Prsa uz jsem měla citelně prázdná a z celé situace jsem byla naprosto vyčerpaná a nervózní. Sáhla jsem po lahvičce a připravila jsem 120ml umělého mléka. Syn se láhve okamžitě chytil a po par doušcích se jeho zoufalý výraz změnil v blažený a spokojený. Já jsem to obrecela,protoze to vnímám jako začátek konce kojení. Syn spokojene usnul a spal od 8 hodin večer do půl druhé ráno. Díky delší přestávce v kojení a snad také díky menšímu stresu, se mi prsa nalila a syn se bez křiku napil...i když opět jakmile prsa vypraznil a mléko přestalo snadno téct, tak se odtahl. Stačilo mu to vsak zřejmě k tomu,aby se nasytil a byl spokojený. Proč vám vlastně píšu? Chtěla bych znát váš nazor. Kde jsem udělala chybu...dudlíkem? Syn se na něm za těch pár týdnů stal závislým. Priznam se,ze v sobě již zřejmě nemam dostatek síly a odhodlání v plnem kojeni vytrvat. Děkuji za odpověď. S pozdravem H.Sokolova
Odpověd:
Hezký den, ale určitě v sobě sílu najdete. :-) Velmi mne mrzí Váš zoufalý boj. :-( Nyní je nějaké období bojkotů, těchto typů dotazů mám mraky (a už vidím, že zase další podobný přibyl). :-) Bohužel to jsou ty nejtěžší dotazy, protože ženská psychika je křehká, velmi křehká a obzvlášť u žen po porodu a v době těsně po něm. A obavy o to, zda miminko dobře prospívá a jak ho nakrmím, to vše situaci zhoršuje. Taky ten pocit, že dítě odmítá mne, mne jako matku, která se upřímně snaží nabídnout mu to nejlepší ze sebe. Není to vůbec jednoduché, ale určitě neházejte flintu do žita. Váš syn prospíval nádherně těch prvních 6 týdnů, je tedy zřejmé, že vše funguje tak jak má. Po šestinedělí je to často náročnější, mléko už neteče tak snadno, tvoří se ho tak akorát, respektive tvoří se neustále v průběhu sání dítěte, ale dítě se musí snažit. Některé děti bojují opravdu srdnatě proti té skutečnosti, že mléko neteče jako dříve. Chce to v tu chvíli zachovat opravdu klid, stlačovat prsa, dítě mít neustále u sebe v šátku, spát s ním v posteli, prostě intenzivní kontakt. No a hlavně - zůstat v klidu, nenechat se dítětem vykolejit. Je jasné, že po Vaší předchozí zkušenosti s "nesavcem" Vás takové odmítání a problémy rozhodily hodně. Pak už je ale velmi snadné zabřednout do kolotoče nepříjemné atmosféry a nepříjemných očekávání. Prostě Vy se bojíte, že to nepůjde, že mléko nepoteče, že syn Vás bude odmítat a on se bojí toho, že mléko nepoteče a že bude cítit Vaši nepohodu a nepříjemný nátlak. Ty děti to vnímají velmi dobře. Co se týká dudlíku - no, ano, do jisté míry to ovlivnit mohl. Když mléko dobře teklo, tak bral prsa jako takovou pípu, kde se rychle napije a dudlat si mohl dudlík. Prsa by měla sloužit k obojímu. Když potom dojde k situaci, že mléko už neteče tak, jako dříve, tak dítě o to více je pak zmatené, že vlastně mu chybí ten zdroj pohodlného mléka, není zvyklé na to, že i u prsu je potřeba i více trpělivosti, nějaké to dudlání ke spuštění mléka, obzvlášť ve chvíli, kdy máma není v klidu.
Chápu, že po tom, co jste viděla, jak byl syn spokojený u lahve jste musela být opravdu zoufalá a nešťastná. Syn v lahvi v tu chvíli našel to, co míval u prsu - silný tok mléka, který ho rychle zasytil. Oni ale pečení holubi nebudou lítat do pusinky zadarmo. :-) Když mu takto ustoupíte, tak on sice bude spokojený, ale skončí na UM. A je to škoda, protože jak jsem psala výše, u Vás vše funguje, jen to chce podpořit, věřit si a zahodit všechny pomůcky. Opravdu si představte, že nemáte kolem nic a nikoho - co byste dělala? Prostě byste své dítě kojila. Ony ty děti nejsou hloupé. Ale ony cítí to napětí a tu možnost jít jednodušší cestou. Člověk je v základu velmi líný tvor a když je možnost získat něco pohodlněji a je mu to nabídnuto, tak co by to nepřijal? :-)
Můj názor tedy znáte. Co nyní? Vaše aktuální situace je především důsledkem paniky, která u Vás nastala, když se objevily první náznaky toho, že synek není u prsu spokojený jako dříve. V té chvíli to chtělo zachovat klid a odstranit dudlík a ukázat synkovi tu správnou cestu - že musí bojovat u prsa (a Vy jste mu mohla pomáhat stlačováním prsu atd.). Já rozumím tomu, jak se člověk rychle zamotá do kolotoče stresu. Cesta zpět nicméně určitě existuje. Jen ale přes Vaši vlastní psychickou pohodu, opravdovou. Mléka je dost, jen ho musíte k synkovi pustit. Jakýkoliv stres může spouštění mléka totálně zablokovat. No a pak se může syn třeba stavět na hlavu a mléko nepoteče. Můžete si ze začátku pomáhat suplementorem či laktační pomůckou (dokrm u prsa), ale hlavně je to o té práci sama se sebou. Jak jsem již psala, představte si Vás třeba v pralese. Funkčně je u Vás vše v pořádku, to se nebojte. Jen to mléko uvolnit a nepřenášet Vaše obavy dále na dítě. Moc držím pěsti. Užívejte! Opravdu nejste případ ani na odstav, ani na UM.
Jiřina Mrázková
