Dlouhodobý bojkot
Dobrý den, paní Mrázková, prosím o radu, Váš názor. Mám doma syna bojkotéra, začalo to koncem 2. měsíce, zřejmě poklesem toku mléka. Dlouhodobě dělám všechna opatření, odsávám, kojím dle poptávky, střídám, ale došlo to tak daleko, že můžu kojit vlastně jen doma a v polospánku. V nejhorších dobách jsem musela syna uspat úplně a pak přenést na postel ke kojení. Před 14 dny se to trochu zlepšilo, nechal se občas kojit i v křesle a bdělý, už jsem doufala, že se to věkem poddá.Ale o víkendu přišla krize a teď jsme tam kde předtím. Synovi je zítra 5 měsíců. Když začaly problémy, měla jsem metu kojit aspoň 3 měsíce. Teď doufám v půl roku. Syn je narozený v termínu, po porodu lehce hypertonický, chodíme na rehab. Navíc je atopik a alergik na BKM. Držím od 2. měsíce bezmléčnou dietu, což je pro mě - částečného vegetariána - dost náročné. Zatím prospíval, v necelých 4 m měl 6500g. Ráda bych znala Váš názor, na to jak postupovat. Přijde mi nepřirozené ho uspat nebo delší dobu uklidňovat před kojením, mám strach, že ho to poznamená (i když jakoby si na to už trochu zvykl). Další, co nám do toho vlastně nefunkčního "systému" vstupuje je jeho trávení. Každé ráno kolem 5-7h ho bolí bříško, tlačí, kope, ale pak nechce ani pít. Vynechá tak každé ráno vlastně celou dávku, mám pokaždé dilema, jestli vše odsát, nebo se to do něj pokoušet celé dopoledne dostat. Vezme si po uklidnění tak kolem 10. h. Včera například pil večer v 8, pak v 1 a ve 4ráno, a v 7 se vzbudil a už nechtěl. Směje se,ale odvrací se. Teď při usínání zase až v 10h (od 7 do 10 jsem se snažila průběžně, trochu ucucával). Vím, že je to hodně otázka psychiky, zkoušela jsem tomu všemu nechat volný průběh, zbavit se strachu i předsudků, že to nepůjde, neodsávat (jen když skutečně vůbec nepije), mít pozitivní přístup, nenutit, když hladový odmítal pít, zkusit ho zabavit jinak, a zkoušet nabízet průběžně, ale pokusit se zůstat v klidu. Někdy to na chvíli zabralo, ale trvale to nemělo valné účinky a nakonec jsem zase byli v krizi. Ale z dlouhodobého hlediska bych řekla, že mám mléka relativně dostatek. Zdá se mi, že je trochu líný, preferuje plná prsa a poloprázdná odmítá častěji. Dlouho jsem se bránila, ale nakonec jsem zkoušela i Calmu, ale stejně jí odmítal. Začala jsem také zkoušet příkrm, když jsem přestala věřit, že to zvládnu vydržet do půl roku. Olízl párkrát lžičku, ale když se pak kojení zase trošku daří, vyčítám si, že by bylo zvlášť u alergika asi lepší počkat na ten půlrok. Teď už na mě dopadá občas zoufalství, je to i tou únavou, po poslední krizi, která není ještě úplně za námi. Mám strach aby moje touha kojit nebyla pro něj spíš k neprospěchu, aby se netrápil. Hlady nebo stresem. Ještě měsíc to ale snad vydržím. Mám se smířit s koncem kojení v 6m, nebo je nějaká naděje, že se to zlomí a začne fungovat?A jak případně postupovat v těch 6 měsících?Poraďte prosím. Děkuji!
Odpověd:
Hezký večer přeji, mrzí mne, že máte takové trápení. Bohužel není to zase tak vzácný jev. Těch dětí, které se nakojí pouze ve spánku jsem už zažila opravdu spoustu. Příčina takového problému se hledá velmi těžko. Může to být nějaká situace, která celý problém spustí (něco, co u dítěte vzbudilo negativní vzpomínky na kojení) a nebo prostě dítěti vadí celý ten rituál kojení. Tím myslím, že jakmile se to stane jednou, dvakrát, třikrát, tak Vy se už neubráníte tomu, že atmosféra kolem kojení je velmi napjatá, Vy jste nervózní, mléko špatně teče (jakýkoliv stres spouštění mléka blokuje, do větší či menší míry, záleží na každé ženě), dítě je z toho potom taky špatné a začarovaný kruh se uzavírá. Těžko se z něj vystupuje. Sama to znám velmi dobře, hlavně druhý syn byl notorický bojkotář. Váš syn prospívá pěkně a není potřeba se strachovat, že bude mít nějaké následky díky zvláštnímu režimu. Mu ten režim celkem vyhovuje, to pro Vás je to náročné. Pokud Vás mohu uklidnit, tak ano, naděje na to, že se situace zlomí je vždy. Myslím si, že až začnete s příkrmy, tak se i Vám podaří doopravdy uvolnit, ta zodpovědnost za 100% výživy dítěte už nebude tak silná. Takže neztrácejte naději. Takových žen znám opravdu dost, které to nějak doválčily k příkrmům a pak se situace začala zlepšovat. S příkrmy klidně už velmi zvolna začněte, můžete dávat dítěti jen na ochutnání, ze začátku, bez jakéhokoliv nátlaku. Byla by škoda, aby se ta atmosféra, která panuje u kojení přenesla i na další způsoby krmení (u krmení z lahve UM to totiž může být podobné). Dále doporučuji určitě snažit se vybudovat co nejlepší vztah dítěte k prsům. Vůbec nemusíte nabízet kojení, ale koupejte se s dítětem, spěte s dítětem v jedné posteli, mazlete se s holými prsy - ale zároveň na dítě nijak nevyvíjejte tlak s nabízením prsu do pusinky. Zkusit to můžete, ale tak mimoděk. Opravdu si vytvořte spoustu mazlících chvilek s nahými prsy a ono se to určitě časem zlepší. A ano, psychika v tom jednoznačně (a vždy) hraje největší roli. Rozumím tomu naprosto, sama jsem si tím prošla. Není vůbec jednoduché se doopravdy uklidnit a uvolnit, stále to v sobě člověk má a vyvíjí mimoděk na dítě nátlak. A některé děti jsou na to velmi citlivé. Ženy u přírodních kmenů kojení vůbec neřeší, vůbec o něm nepřemýšlí, je to pro ně stejné jako dýchání. Takové potíže nemají. Já věřím, že si to budete brzy taky užívat, oba. Přeji hodně štěstí.
Jiřina Mrázková
