Nedokonalé přisátí

Dobrý den Jiřinko, dne 24.04.2016 se nám narodila druhá dcera Mia (3300 g, 47 cm), Porod byl po prasknutí plodové vody překotný bez jakýchkoli komplikací či podání jakýchkoli medikamentů (porodila bych v autě nejet do porodnice v noci a o víkendu). Mia měla porodní míry 3300 g a 47 cm. První přiložení k prsu proběhlo pár minut po samotném porodu a do konce 2hodinovky na sále byla přisátá k prsu, sem tam si dala pauzu a třeba jen dudlala, jinak krásně sála a papala. Kojena byla jakmile jevila zájem, byly jsme v neustálém kontaktu (spala na mně). V porodnici v Hořovicích jsme strávily 2 noci a pustili nás domů s hmotností 2980 g, všechno šlo luxusně, kojení krásně rozjeté, začalo se mi tvořit mlíčko. Den poté kontrola u pediatra a už byl vidět hmotnostní přírůstek (3040 g), ve 14 dnech rovněž (3390 g). Prostě vše krásné, kojení na požádání, společný spánek, procházky v šátkovém nosítku. Po pár dnech doma mi najednou sem tam mlaskla u prsa při kojení po spuštění mlíčka a 5. noc od porodu jsem se úplně zděsila, co se děje, místo mlíčka spolykala hromadu vzduchu, nedržela vůbec přisátá. Dudlík ani láhev nepoznala, palec necucala, tedy si nemyslím, že by bylo čím techniku jen tak narušit. Následující den to nebylo o moc lepší, zkoumala jsem přisátí, nechápala, co se děje, chybu jsem neviděla. Dívala jsem se na podjazykovou uzdičku, nepřišlo mi nic divného, jazyk vypláznout umí mi přijde normálně, ale všimla jsem si vzadu bílého jazýčku. Šla jsem k doktorce, že asi moučnivka. A taky že jo, nemohly jsme se jí zbavit do konce 6. týdne. V začátku neúspěšného léčení vším možným se ji rozjela až na špičku jazýčku, byl plný bílých teček, a měla problém se vůbec přisát. Hledaly jsme možnosti, nakonec pomohlo kojení vleže, po vložení bradavky do úst co nejdále se přisála hezky a přisátá držela, pila plynule. Jakmile moučnivka ustoupila ze špičky jazyka, dokázala se krásně přisát i sama, stačilo se jen přiblížit na její vzdálenost, akorát tedy stále pouze vleže, přisátí nebylo dost silné. V 6 týdnech, tj. poté, co se podařilo až Fluconazolem moučnivku zvládnout úplně, vážila Mia 4500 g. Bohužel zůstal problém s přisátím. Vleže se to začalo také horšit, sem tam mlaskne nebo přímo nasaje vzduch, který polkne, vsedě už to možné vůbec není a když už to bylo nutné (návštěva lékaře apod.), tak jsem se snažila ji co nejvíce nasimulovat ležení, což se úplně nedaří a vzduchu napolyká hodně, ale nají se přes několikeré odříhnutí dost (hmotnostní přírůstek je stále v normě). Polohy jsem vystřídala, zkoušela samopřisátí, stejně tak poupravovat samotné přisátí (ohnout rtíky pořádně, posunout bradičku níže…). Nejlépe vychází nechat Miu ležet na zádech, naklonit se nad ni a nechat ji přisát samotnou, takto saje třeba minutu pěkně a aniž bychom se pohnuly najednou mlaskne. Došlo mi, že dělá něco špatně s jazykem. Zkusila jsem ji dát sát malíček a zjistila jsem, že jazýčkem sotva líže spodní dáseň. Tím mi došlo, proč mlaská… Vlastně vždy když se jazyk dostane mimo spodní dáseň to mlaskne nebo se pustí natolik, že spolkne plnou dávku vzduchu. Nejhorší je to v noci, prsa se mi jindy nenalijí a i když jsem trošku odsála, tak se ji o to hůře drží, nevytváří vůbec podtlak. Zaboření bradičky více do prsa přináší více škody jak užitku – mlaskne jednou hodně a pár polknutí poté jsou jen vzduch. Měla jsem pořád podezření, že ji v pusince musí něco bolet nebo si udělala špatný návyk z doby, kdy ji bolela moučnivka v pusince, a proto třeba ten jazýček více nevyplázne. Nechala jsem se i na 3 dny hospitalizovat v Motole, samozřejmě na nic nepřišli, stěry čisté, žádné bakterie ani plísně. O laktačních poradkyních tam nemám valné mínění, ale přišly se na mě podívat a neshledaly žádný problém, pouze se prý asi dost nepřisaje kvůli zážitku s moučnivkou. Kontaktovala jsem tak laktační poradkyni z Mamily Šárku Valeškovou, která má dle mých informací výbornou pověst. Konzultovaly jsme kojení dle fotek a videí přes internetový chat (dojít kvůli střevní chřipce bohužel nemohla a teď je na dovolené). Napadla ji zkrácená uzdička, že je zvláštní, že neudrží podtlak, že se vše jinak jeví v pořádku. Uzdička pod jazykem není skoro vidět, proto jsem i zavrhla tuto možnost dříve, ale začala jsem se zajímat, jak to s tou uzdičkou vlastně je. Vede ji až na špičku jazyka, je vlastně vidět i zepředu, ale vzadu pod jazykem vidět prakticky ani není. Zašla jsem tak k lékaři ORL, kterého mi Šárka doporučila. Ten konstatoval, že špičku jazyka má docela volnou, ale uzdička může dělat problémy, ale že ji bohužel nelze jen tak cviknout, má ji až v tkání pod jazykem. Vypsal nám tedy doporučení do Motole na Stomatologii na chirurgické přerušení podjazykové uzdičky. Znovu jsem to probrala s Šárkou, která mi napsala, že její kamarádce to rozmluvili s tím, že kojení přece není tak důležité :(, ale nakonec se i tak rozkojila… Moje otázka tedy zní, je možné, že ten jazýček nepoužívá správně kvůli té moučnivky a prostě musím doufat, že na to zase přijde a bude ho vyplazovat více, nebo mám do zákroku radši jít a snažit se je v Motole k němu přimět i kdyby nechtěli? Nechci ji způsobovat další trápení, už tak trpí z toho zpolykaného vzduchu strašně, koliky každý den a v průběhu celého dne vyháníme vzduch odříhnutím, prdíky tlačí neustále, bez rektální rourky nejsme schopni fungovat :(. Rovněž spaní není nic moc, sem tam spí se mnou, ale většinou ji mám v zavěšené hačce a pohupuju. Kojení v noci vyžaduje cca 2krát, usnutí u prsa nehrozí, sice usne, ale za chvíli je vzhůru s velkým křikem, jak ji ten vzduch zase tlačí v žaludku, takže se štěstím odříhneme do několika minut, probraná je tak už až moc a chce znovu k prsu a tak pořád dokola až většinou odpadne vysílením. Poslední dobou to docela zaspí a ráno dost vyprdí, ale trpí skoro pořád, jen tak 10 minut po kojení a dobrém odříhnutí se směje. Říkám si každý den, že ještě vydržím, že to bude lepší, že ten spolykaný vzduch brzy lépe snese a prostě ho vyprdí bez bolesti, ale pořád nic a jsou dny, které mám oči plné slz. Do toho se musím starat o starší 3letou dceru, kterou jsem sice kojila, ale začátky byly příšerné, trhala se mi od prsa, koliky od rána do večera, hledala jsem chyby v kojení, že jistě dělám něco zle, vaši databázi otázek a odpovědí jsem už znala tam i zpátky, jak jsem je pročítala při houpání s malou na balonu. Nakonec jsem přišla na několik potravinových alergií a při dietě jsme najednou měli doma 2měsíční vysmáté plně kojené miminko. Tak jsem se těšila, že s druhým si kojení konečně užiju od začátku a místo toho toto. Udělala jsem si i kurz laktačního poradenství u LL po těch trampotách s první, věnuji se kojení od té doby pořád, skoro vše ale jen teoreticky, praxi velkou nemám, proto jsem se rozhodla poradit se dál. Existuje nějaká úměrná hranice, kdy je lepší přece jen přejít na láhev s UM? Odsávačku mám elektrickou Avent a nejde mi to, odsaju pár mililitrů. Nechci ani za nic končit s kojením, ale zase nechci ji trápit. K prsu chce Mia dost, je to velký mazel, neumím si vůbec představit, že bych jí to nedopřála, ale zase se bojím, že ji až moc trápím, pořád jen vyháníme vzduch. Myslíte, že by se to mohlo upravit, jak bude chytřejší a mít větší pusu? Jestli to vůbec tím je že, napadá Vás něco jiného? Jen to spisuju a zase se topím v slzách, co bude dál, nechci ji hlavně ubližovat. Starší dcera je neskutečně hodná, sestřičku miluje, v kojení mě absolutně neomezuje. Okolí mě rovněž podporuje, doma manžel, po telefonu sestra a maminka. Pořád říkají vydrž, došla jsi tak daleko… Já si už ale nejsem tak jistá, jestli dělám dobře… Předem moc děkuji, že jste to přečetla až sem, neumím to více zkrátit, snažila jsem se :). Vaše stránky jsou úžasné, přeji Vám hodně štěstí, ať Vás poradenství stále baví, děláte život lepší spoustě maminkám :). Přeji krásný den :).