on-line poradna

Poradna trvale uzavřena.

Velmi časté kojení

dotaz: předem se moc omlouvám za malá písmena a případné překlepy. mám na klíně toho mého savce...tak píšu jednou rukou.
mám takový problém a nevím, na koho se obrátit. tak jsem si řekla, že mi určutě poradíš. leckterá mamina by se mi možná vysmála...
jak jsem už jednou psala: snažím se kojit méně často, pokouším se dítě zabavit i jinak. někdy úspěšně. spíš teda neúspěšně.
vím, že být na mateřské není zrovna nějaký velký oddych, ale přesto mám pocit, že je u nás v něčem problém. nechci to svádět na mimčo, tuším,že dělám chybu někde já.
myslím, že jsem si u malého vypěstovala za těch pár týdnů (10) celkem slušnou závislost.
za zázrak považuji, že v noci spí v postýlce . ve dne nespí vůbec. maximálně pár minutek v jedoucím kočárku nebo u mě na klíně. zbytek času tráví tím,že ho nosím a ukazuji mu byt nebo si hraje pod hrazdičkou - ovšem sám vydrží max. 5 - 10 minut, po této době začne plakat, chce, aby si někdo hrál s ním.
když večer kolem 10 usne, honem se snažím něco poklidit, uvařit atd. jinak je tu celý den totální bordel. nenapadá mě vhodnější slovo. na každém kroku leží nějaká rozdělaná práce.
na sušáku 3 dni prádlo, v koši nevyžehlené, ve druhém vyžehlené, ale neroztříděné, na gauči roztříděné, ale to by mělo být ve skříni...
nevytřená zem, nevynesený koš, no, nějak si to představ.
už z toho mám celkem dost. potřebovala bych přes den jednu jedinou hodinku, abych alespoň částečně uklidila.
nedávno jsem byla u známé, která má dvojčátka. jsou skoro stejně stará. leží na postýlce a buď si cvrnkají do hraček nebo spí. když jsem to viděla, nemohla jsem věřit vlastním očím! uklizený dům, spokojená maminka.
já když jonáška nosím v náruči, každou chvíli o něco zakopnu.
rada mojí mámy zní jasně: když dítě pláče a volá tě, dej ho do kočárku do jiné místnosti a nech ho vyřvat.
nechci ho rozmazlovat, ale toto řešení se mi zdá poněkud přehnané, co myslíš?
přece ho nenechám plakat a nebudu s klidem vytírat!
už jsem se párkrát pokusila nechat ho, jenom jsem na něj mluvila nebo si třeba zpívala, aby věděl, že tu jsem - ječel tolik,že mu tekly slzičky.
nebo když jsem jedla, postavila jsem postýlku ke stolu. můžu ti říct, že mi ani nechutnalo, jak křičel.
další věc je ta, že nepoznám, kdy se opravdu napil a kdy chce jen prso.
dám ho k prsu - saje, pak dumlá a usne.
opakuje se to různě třeba během 2 hodin.
vezmu ho ven s kočárkem.
za půl hodiny se probudí a strašně křičí. bojím se chdit do města. jezdím proto pořád kolem naší bytovky jak potrefená. přijedu domů a on saje jak kdyby týden nejed! a já si myslela, že pil před tím dost.
to se už opravdu nedá.
tchyně se mi nabídla, že mi ho povozí (bydlí 20km od nás), abych si uklidila, ale copak jí ho můžu svěřit, když v kočárku usne na pár minut a pak pláče?
jiřinko, když mi napíšeš: TO JE NORMÁLNÍ, tak to prostě nějak překlepu. já vím,že vzorné dítě není žádné. mně jde jen o to, abych odstranila chyby, kterých se dopouštím sama. nechci být ani chodící dudlík (jak jsi mě trefně nazvala ani uspávací pohovka. moc ráda se s ním budu mazlit až doaleluja, ale potřebuji si taky umýt hlavu, vyčistit zuby, vyprat dupačky atd.
sehnala jsem si taky bybyvak, ale už mám tak bolavý záda z kojení, žě mám pocit, že na nějaký nošení nebudu fungovat.
tak jsem se ti tady vyplakala, jonášek pěkně spinká (u mě na klíně).
v jedné knize jsem četla,že se děti nemají uspávat (takové ty návyky jako nošení hodiny v náruči, jezdění s kočárkem přes práh - myšleno dennodenně). že je spánek přirozený jako třeba močení. takže když děti nenutíme čůrat, ať je taky nenutíme spát... zní to chytře. ale jak na to?
takový prcek by přece měl spát přes den, ne?
já vím,že se to netýká kojení...ale třeba mi poradíš.
děkuji za vyslechnutí!

odpověď: omlouvám se za pozdní odpověď, právě jsme se vrátili z dovolené.
Je mi moc líto, že jsi tak utrápená. Ale mám pro tebe dobrou zprávu - bude lépe. Od 3 měsíců už děťátka zajímají mnohem více hračky a je snažší je zabavit. Vydrž! A klidně prcka dej na pohlídání babičce, tatínkovi, kamarádce - oni to nějak zvládnou a když tak přijdou domů, ne? Opravdu musíš žít i ty. Nemáte pro prcka lehátko? Pokud ne, tak doporučuji, my ho také používali dlouho. Dítě v něm může ležet, ty ho můžeš houpat nohou a přitom žehlit, vařit. Je to lepší než autosedačka, kde je prcek stále skrčený. Do třech měsíců prcka nerozmazlíš, později už si začne opravdu rodiče dirigovat, takže je načase, abys opravdu chvilku nechala prcka i poplakat. A to spinkání skutečně nenavozuj houpáním, chozením drndáním s kočárem, ale stále stejným rituálem. Okoupat, nakojit, položit do postýlky a dítě třeba držet, hladit, dokud neusne. Ale nezvedat, nehoupat, nedělat zábavu. Neboj se, poddá se to. Máš děťátko poprvé a jsi bezradná, chceš pro něj to nejlepší, ale zároveň sis to takhle nepředstavovala - že budeš mít doma malého tyrana, který pořád křičí. Jsou děti, které skutečně pláčou třeba půl roku...ale pak se to lepší - už po tom 3. - 4. měsíci by měl být vidět pokrok - protože děti se začnou zajímat o poznávání světa. Pokud prcek dobře prospívá, tak určitě nepláče hladem, některé děti prostě pláčou a pláčou a moc s tím člověk nenadělá. Ale opravdu si najdi i chvilky pro sebe a vyšli někoho s dítětem ven. Neboj se toho.
Takže pokud chceš slyšet, jestli je tohle normální, jak se prcek chová - tak ano, u některých dětí ano. Ale ty už také začni žít a prcka už můžeš nechat chvilku poplakat. Neboj se bude to lepší, vyroste z toho.

Asi jsem ti moc neporadila, že? Ale ona je tady každá rada drahá, každá maminka si musí toho svého prcka zkrotit sama. Jsi šikulka, že se snažíš nebýt živým dudlíkem - to je moc důležité. Když to člověk nezatrhne včas, tak to může být dlouhodobým problémem. Opravdu doporučuji tu lehačku.

doplnění maminy: Moc děkuji za rady a útěchu. opravdu jsem Ti strašně moc vděčná.
Včera u nás byla tchyně a nabídla se mi,že mi jonáška povozí, abych si mohla uklidit. ani se jí nedivím - když to tu viděla... tak jsem ráda, aspoň to hlavní si udělám.
Asi Ti připadám jako strašně naivní holčina, která si miminko představovala jako panenku... to zas ne. já jenom soudím děti podle zkušeností svých známých: asi mám kamarádky s extrémně hodnými dětmi

rada: Evi, jsi fakt šikulka. To je dobře, že máš možnost nechat prcka pohlídat alespoň tou tchýní...je to těžké, když rodiče jsou přesvědčení o nějaké své pravdě a nehodlají připustit, že doba a výzkum pokročily směrem k přirozené cestě výživy. Netrap se tím, ale trvej si na svém - je to tvé dítě a ty rozhoduješ o všem, co se ho týče, tedy i tom, co bude a kdy jíst.
Jsi moc šikovná maminka a opravdu bude vše už jen lepší, prcek se za chvilku zabaví na více a více minut sám, o hračky se zájem bude zvyšovat.
A míru své mateřské péče musíš najít sama, jenom ty můžeš rozhodnout o tom, co je pro tvé dítě správné - jak dlouho a jak často chovat, jak dlouho nechat plakat....vše se postupně naučíš, děláš to dobře. Jen stačí někdy trošku méně přemýšlet, ať se zbytečně netrápíš. Jsi skvělá, starostlivá máma, vůbec o sobě nemusíš pochybovat. Můžete zkusit kojenecké plavání, cvičení maminek s malými dětmi - to prcky pravidelně unaví a taky zabaví, je to skvělá věc i pro mámu - můžeš pokecat s dalšími maminami, člověk vypadne ven, mezi lidi...doporučuji.

Měj se krásně a ať se daří jen dobře.

reakce maminy: chci Ti ještě jednou poděkovat. Úplně tápu v tom mém mateřství Ze všech stran dostávám rady typu: nechovej mimino, zvykne si na to! když křičí nech ho vyřvat ! apod., takže mám někdy pocit,že když se na Jonáška zasměju,že mu skoro ubližuji to smozřejmě přeháním. Bojuji v sobě s tím, že ho chci dobře vychovat, ale zároveň ho nechci nechat plakat.
Dle Tvých rad se opravdu snažím chlapečka všemožně zabavit - ale nejen svým prsem a svou osobou. Tak třeba teď jsem mu přilepila na postýlku obrázek Rákosníčka a Jonášek ho pozoruje. Saje při tom svou ruku - no, s hladem to asi nic mít společného nebude.
Sice to vydrží sám tak maximálně 5 minut, ale říkám si - aspoň něco.
Včera u mě byla tchyně, vozila ho venku a já po dlouatánské době uklidila!
Svojí mámě ho vozit nedám. Je přesvědčená,že dítě zanedbávám, když ho kojím. Takže by mu někde v ústraní nacpala do pusy nějaký Lipánek nebo tak něco. Když to píšu, řijde mi to legrační, ale zas taková sranda to není. Nemůže mi tak vlastně nijak pomoct, protože s ní nenechám dítě nikdy samotné.
Je to takové nahoru dolu. Zoufalství už nepropadám (prozatím )
Děkuji za všechno.

Autor
-
ID otázky: 28761

Fotogalerie

Databáze
otázek a odpovědí
Vstoupit